Citace z textů
Zkusil jsem tu nádhernou možnost, vytvořit projekt, konkrétní formu, která se neinspiruje z vizuelních a figurativních zážitků, ale je konstruována myšlením, autonomním tématem, procesem vyvíjení samostatného znaku, formy, struktury atd.
□ □ □
Věci, které jsem na přelomu 60. a 70. let vyvíjel, spěly svou formou i podstatou již daleko více k formě architektonicko–plastické, než k obrazu závěsného typu. Jejich vlastním smyslem a funkcí by tedy mělo být začlenění a prolnutí do dalších větších architektonických forem či souvislostí. Teprve pak by nastala jednota formy a obsahu. Jinak vše zůstává v půli cesty, nazváno projektem-prototypem tj. ideovým rozvrhem nebo konceptem bez realizace.
□ □ □
Myšlenka dělícího principu je realizována konsekventně minimem i maximem prostředků. Puritánsky, jednoznačně, na ostří nože. Všechno a nic. Jsou to výtvarné definice. Stále se k tomu vracím, i po letech, kdy jsem pracoval na rozvíjení obsáhlejších struktur.
□ □ □
Malířství převážně používalo a používá obrazovou plochu jako plošnou průmětnu, na kterou promítá vnější vizuální prostorové vztahy, prostor. Je to tedy jakési imitování těchto prostorových vztahů, které vždy končilo pouze převedením iluzivního prostoru. Důležité jsou její rozměry a poměry, které tvoří její konkrétní plošný prostor. Dělení jeho dimenzí linií, poměr linie k ploše nebo plošnému znaku apod. To jsou nyní některé z elementárních výtvarných zákonů tohoto plošného prostoru, které se snažím vyřešit.
□ □ □
Vnější svět je jakousi více čí méně krásnou kulisou, prostředím, ve kterém se fyzicky pohybuji, dýchám, žiji. To, co chci říci, je ale jiné: uprostřed tohoto vizuálního světa se mi vždy objevuje ten druhý, kde myšlenka, její pohyb, rozvíjení řád a mne neustále nutí ke krystalizování všeho do tvaru sdělitelné formy. Srozumitelné výpovědi o zákonech a systémech.
